Jmenuji se Zdeněk Koza a fotografie je mým koníčkem. Jsem ex-profesionální fotograf a fotoreportér v jednom denním mediu, kde jsem pracoval pět let. Mým mottem je: každý z vás si zaslouží hezké, kreativní a originální fotografie.
Ve své tvorbě pracuji s nejrůznějším prostředím. Vyhledávám focení v zajímavých a netradičních exteriérech, ze kterých si odnesete neopakovatelné zážitky a výsledky. Zabývám se počítačovou grafikou, která ve fotografii funguje formou koláží. Díky grafice vznikají až neskutečné obrazy, ve kterých vy budete tím hlavním tématem.
Ale zpět k troše z mého života. V posledních deseti letech jsem svou energii věnoval studiu na Pražské fotografické škole a práci pro noviny.
V novinářské kariéře jsem byl zaměstnán jako redaktor a fotoreportér. Práce to je neskutečně zajímavá, která mne připravila pro akční, rychlé a přesné focení. Takže je uplatňuji při focení svateb, plesů a různých sportovních a společenských akcí.
Na druhé straně studium na Pražské fotografické škole bylo o přemýšlení nad kompozicí, nad tématy, zdokonalování techniky focení. I díky této škole jsem se posunul v mé profesionální kariéře a vše co jsem se naučil, uplatňuji při tvorbě fotografií pro vás.
Věřím, že jsem kreativní člověk se snahou se na lidi a jejich životní příběhy dívat jinýma očima. Vždy se snažím odevzdat při focení maximum. Jsou dvě věty, které slyším v podstatě denně. Já nejsem fotogenická(ý) a máš dost jiným modelů pro svou volnou tvorbu.
Fotogenický - neexistuje nikdo, kdo by nešel nafotit. Je to jen otázkou času a trpělivosti, ale rozhodně každý je krásný a dobrý fotograf vždy najde to, co vás odlišuje od jiných, co vás dělá hezčím, než na co jste zvyklí v pohledu do zrcadla.
Dost modelů - šikovných lidí, ochotných spolupracovat na nápadech fotografa není nikdy dost. Osobnost máme každý jinou, každý jinak vypadáme, každý umíme něco jiného. Právě ta různorodost, ta snaha vymyslet téma pro konkrétní lidskou bytost, to je to, co dělá fotografii nenahraditelnou.
Volná tvorba - už od počátku své profesionální kariéry jsem se rozhodl pro dva směry ve fotografii, v nichž mám opravdu výstavní ambice.
Základním kamenem je, umělecký akt. Jsem přesvědčený o tom, že krása lidského těla je neopakovatelná, originální a úžasná. Již v antickém Řecku zobrazení nahého lidského těla vyjadřovalo ideální krásu. Také umělci ve starověké Indii či v Japonsku běžně zobrazovali nahotu i tělesnou smyslnost. A já toto hledám v moderní době.
Velmi podobný názor mám na portrétování lidí. Ta neopakovatelnost vepsaná do každé lidské tváře je opravdovým potěšením pro fotografa. Zachytit člověka v poloze své duše, kterou lidi neznají je to co v tomto směru fotografie, hledám.
Proto se nebojte mne oslovit, pokud jste ochotni toto nadšení pro tyto dva směry se mnou sdílet a věřte mi, že určitě najdeme společnou řeč. Už nyní se na spolupráci s vámi těším.
Co říci závěrem? Nebojte se mne oslovit.